A pak přišla panda a zakousla se

Skončil film, je půl jedné ráno, uléhám, žena už spí. Zapínám RSS appku, svůj rituál před spaním. Přijde to nečekaně, nemůžete se připravit ani obrnit. Z nenadání, po mnoha měsících, přijde panda a je růžová. Usmějete se, nadechnete, začtete. Vycení na vás zuby a zakousne se. Nepustí, drží, svírá, přituhuje. Během pár minut vám vykřičí do hlavy veškerou svou bolest, intimitu, bezbrannost i beznaděj. Ve tři ráno pochopíte, že se dnes nevyspíte.

Hlavou se honí jedna myšlenka za druhou, přelévají, vynořují a ztrácí aby se za pár minut vrátily s ještě větší naléhavostí.

Michelle moc neznám. Viděli jsme se na kurzech, od té doby i online, možná na nějaké akci, ale spíš ne. Stejně jako sleduju na twiterru Davida Grudla, Miloše Čermáka, Marka Prokopa, Jardu Homolku a další, sleduju i Michelle. Někdy se potkáme osobně, někdy ne.

Žijeme na sociálních sítích, používáme je k práci, zábavě. Vědomě i nevědomě tvoříme svůj mediální obraz, své virtuální dvojníky. Tak nás vidí a vnímají. Sdílíme zážitky, myšlenky, chlubíme se dovolenou, dětmi, tím kde jsme, kde chceme být, kým chceme být. Všichni hrajeme divadlo. Virtuální i reálné. Na všech úrovních vědomí a snad i podvědomí.
"Jak se máš?"
"Skvěle, taju blahem, radostí i štěstím." Vážně?
Snažíme se myslet pozitivně v každém okamžiku, je nám mizerně, ale chceme být in, chceme být pozitivní. Popíráme realitu. Hrajeme své role. Ráno manžel, přes den zaměstnanec, odpoledne spoluhráč, večer kamarád. Role střídáme častěji než ponožky.

Co vede člověka k zveřejněni tak intimního zážitku? Je to obchod? Otevřu ti duši, otevřeš mi svou. Obrana? Tak se to stalo, přečti a už se mě na to nikdy neptej. Nechci se k tomu vracet a vysvětlovat. Online a offline světy se propletly tak, že už nerozlišujeme?

Potkali jsme se před pár týdny na kurzu. Milá, usměvavá, otevřená, profesionální, báječná jako vždy a včera večer se zakousla. Přemýšlím nad staršími, původně moc neříkajícími, tweety a vytvářím vlastní příběh. Vzpomenu si na ten o seknutí s kouřením, pak na vtipný s horečkou.

Pár jednotek a jak mě to dokáže naštvat. Radši bych měla v posteli něco kolem pětadvaceti (cm nebo věk), než 38,3 (teplota).
— Michaela Losekoot (@Michelle_LSKT) August 13, 2013

Pozitivní a vtipná k každém okamžiku? To by byl hodně černý humor. Vytvářím v hlavě vlastní příběh, který se pravděpodobně nikdy nestal.

Nerozumím tomu. Takový přesah z osobního života do online světa je na mě silná káva. Co vede člověka k zveřejněni tak intimního zážitku?  Michelle nás učila pravidlo, nepsat veřejně nic, co byste neřekli své babičce (tak nějak to bylo). Mělo by znít: “Napíšu vše, co bych řekla babičce.”

Nerozumím tomu, ale jsem si jistý, že svět by byl lepší, kdybychom se pokusili chovat podobně.